I. PLEMENO, jeho chov a šlechtění
(1) Původ a vývoj plemen Česká husa je původním, velmi starým plemenem hus, přímým potomkem místních zdomácnělých divokých hus, které je chováno na území České republiky již po staletí. Její znaky a vlastnosti se utvářely dlouhodobým spolupůsobením tvrdších klimatických podmínek středoevropského regionu a zpočátku pouze podvědomých, později již cílevědomých šlechtitelských opatření místních chovatelů. Až do poloviny 19. století byla u nás nejrozšířenějším plemenem a její populace byla mimořádně homogenní. Po masovém dovozu cizích plemen hus v druhé polovině 19. století byla těmito částečně vytlačena a částečně pokřížena. Genofond Českých hus byl značně zdecimován a od úplného zániku je uchránila regenerace ve 30. letech 20. století, při které bylo využito posledních nepokřížených zvířat z jižních Čech. V 60. a 70. letech 20. století postihla Českou husu další, ještě větší krize. Jejím důvodem bylo státem řízené, plošné křížení s husami Rýnskými a Italskými, jehož cílem bylo přizpůsobit vlastnosti Českých hus potřebám tehdejších velkochovů. Tehdy Česká husa téměř zanikla a k její záchraně došlo opět v hodině dvanácté, plemenářským podchycením několika posledních, starších, jedinců z oblasti východních Čech. V současnosti je chov Českých hus výhradně záležitostí menších, zájmových chovů. Část chovů je zařazena do kategorie genetických zdrojů. Česká husa je mezinárodně uznaným plemenem, evidovaným v Evropském seznamu plemen drůbeže. Česká husa chocholatá je plemenem vyšlechtěným selekcí z Českých hus. Začátky šlechtění spadají do sedmdesátých let 20. století a výchozím materiálem byly vybrané České husy s malou chocholkou, které se v populaci Českých hus občas objevují. Na upevnění a zvýraznění tohoto znaku se zaměřila menší skupina chovatelů z okresu Rychnov nad Kněžnou a po zapojení dalších chovatelů z řad členů Klubu chovatelů českých hus, byl šlechtitelský proces úspěšně ukončen uznáním nového samostatného plemene v roce 1988. O několik let později pak byla uznána také standardovou komisí Evropského chovatelského svazu a je evidována v evropském seznamu plemen drůbeže. Část chovů je zařazena do kategorie genetických zdrojů.
(2) Charakteristika plemen a chovný cíl
Česká husa je menší, nenáročné plemeno silné konstituce. Je výborně přizpůsobená tvrdším klimatickým podmínkám středoevropského regionu. Vyznačuje se živým temperamentem, ostražitostí, shánlivostí, relativní nenáročností a značnou otužilostí. Tyto vlastnosti ji předurčují pro chov v extenzivních podmínkách, ve větších výbězích s dostatkem pastvy a s přístupem na vodní plochy. Zvláště vhodná je pro menší, zájmové chovy a pro chovy v zemědělských usedlostech. Naopak nevhodná je pro chov v malých omezených prostorách a pro chov ve větších hejnech, zejména pro značnou agresivitu a častější monogamní založení houserů. Exteriérové znaky a vlastnosti plemene jsou podrobně uvedeny ve standardu, který je součástí českého Vzorníku plemen drůbeže. Z hlavních znaků je zdůrazněn menší rámec, široký, nepříliš hluboký trup, jemnější hlava a zobák, nižší, široký postoj a velmi bohaté peří s vysokým podílem peří prachového. Průměrná hmotnost mladých houserů je 5,0 kg, mladých hus 4,0 kg. Hmotnost víceletých zvířat je o cca 25 % vyšší. Snáška je 15 a více vajec s bílou skořápkou o hmotnosti asi 120 g a je soustředěna do jednoho nebo dvou cyklů. Základní plemennou vlastností je schopnost vysedět a odvodit housata, která je u hus většiny ostatních plemen již spíše výjimkou. K jejím přednostem patří velmi dobrá jatečná výtěžnost, výborná kvalita masa a zejména jakost peří, které je mimořádně pružné a obsahuje vysoký podíl peří prachového. Česká husa chocholatá je rovněž menší, nenáročné plemeno silné konstituce, výborně přizpůsobené tvrdším klimatickým podmínkám středoevropského regionu. Její exteriérové znaky a vlastnosti jsou podrobně uvedeny ve standardu, který je součástí českého Vzorníku plemen drůbeže. Z hlavních znaků je zdůrazněn menší rámec, široký, nepříliš hluboký trup, jemnější hlava s lebeční výdutí a výraznou chocholkou, jemný zobák, nižší, široký postoj a velmi bohaté peří s vysokým podílem peří prachového. Průměrná hmotnost mladých houserů je 5,0 kg, mladých hus 4,0 kg. Hmotnost víceletých zvířat je o cca 25 % vyšší. Vlastnosti plemene a jeho nároky na chovatelské podmínky jsou zcela shodné s Českou husou.
(3) Důvody zařazení plemen do Národního programu, specifické vlastnosti
Důvody pro zařazení obou plemen do Národního programu jsou historické, kulturní a hospodářské. Česká husa patří k nejstarším původním evropským plemenům hus. Česká husa chocholatá je jedním ze dvou našich plemen hus a spolu se španělským plemenem Emporda také jedním z pouhých dvou chocholatých plemen hus uvedených v evropském seznamu. Obě plemena se exteriérovými znaky i vlastnostmi výrazně liší od všech plemen, která vznikla v okolních zemích, nebo sem byla dovezena. Jsou to zejména jejich specifické vlastnosti (uvedené v jejich charakteristice), které se u většiny ostatních plemen nevyskytují a které je předurčují jako plemena mimořádně vhodná pro podmínky různých tradičně pojatých volných chovů a to nejen v čistých populacích, ale i k případnému využití při šlechtění plemen jiných.
(4) Hlavní zásady šlechtění plemen
Garantem plnění šlechtitelského programu obou plemen je Český svaz chovatelů z.s. (dále ČSCH). Konkrétní realizací je vedením ČSCH pověřen jeho pobočný spolek – Klub chovatelů českých hus (dále KCHČH), jehož výbor působí současně jako Chovatelská rada českých plemen hus. Pro zařazení chovů do skupiny GZ není podmínkou členství jejich majitelů v ČSCH, KCHČH, ani v žádné jiné chovatelské organizaci. Všichni chovatelé GZ však musí být zapojeni do systému koordinované plemenitby a jsou povinni respektovat tuto Metodiku a z ní vyplývající rozhodnutí KCHČH a Chovatelské rady. Uznávání chovů jako GZ provádí výhradně hodnotitel pověřený Radou plemenné knihy drůbeže (dále Rada PKD) k uznávání chovů GZ drůbeže. (Současný hodnotitel, předseda Sboru posuzovatelů drůbeže ČSCH Ivan Pavel, byl jmenován 9. 10. 2010). Evidenci zvířat podle původu a chovatelů vede Plemenná kniha drůbeže (dále PKD). Šlechtitelský program obou plemen vychází z parametrů chovného cíle, které jsou definovány v jejich standardech – Pavel I., Tuláček F.: Vzorník plemen drůbeže, ČSCH 2006. (tyto standardy jsou uvedeny jako součást Metodiky v příloze). Hlavní zásady šlechtitelského programu plemen – Chovný cíl: dle standardu plemen. Selekce zvířat v populaci – dle stanovených zásad se provádí pouze u majitelů chovů GZ (podrobně je rozvedena v kapitole (8) Odlišnosti ve šlechtění GZ). – Kontrola užitkovosti v populaci – dle stanovených zásad se provádí pouze u majitelů chovů GZ (podrobně je rozvedena v kapitole (8) Odlišnosti ve šlechtění GZ).